Dolů do jнdelny je to nejmнň deset minut cesty a spousta chodeb a
schodů a tak.“
„Slyšeli jste? Co to bylo?“ zeptala se vtom Lucinka. V tak velkйm
domě ještě jakživa nebyla, a když pomyslela na všechny ty chodby a
schodiště a dveře, kterй vedou do prбzdnэch pokojů, bylo jн trochu
ъzko.
„To byl jen ňбkej ptбk, ty hloupб,“ povнdб Edmund.
„Sova,“ povнdб Petr. „Tady určitě žije spousta ptбků. Vнte co, teď
půjdeme spбt všichni a zejtra to tu důkladně prosmejčнme. Kdo vн, co
všechno tu najdeme! Viděli jste cestou ty hory? A ten les? Třeba tam
budou orli. Nebo jeleni. Nebo jestřбbi!“
„Jezevci,“ povнdб Lucinka.
„Lišky,“ povнdб Edmund.
„Zajнci,“ povнdб Zuzana